Lovec

Lovec

Sebastian nasával tu zvláštní vůni horského hnízda, kde je tak křehká hranice mezi stopou civilizace a Pustinou všude kolem. „To deš jen tak do Pustiny a střelíš prase?“ vyzvídal na týpkovi, co místo atmosféry nasával zdejší pálenku.

„To se tak občas semele, jinak sem ale tipař, rozumíš. Čmuchám po Pustině a vobčas narazim na ložisko s pokladem. A jeho souřadnice prodám, těžit už to musí někdo, kdo má stroje, lidi, střelce a tak.“

„To de vyrazit jen tak do Pustiny?“

„To se učíš. Léta. A když to přežiješ, seš tipař,“ zasmál se ten člověk. „Každej máme svý a nemusí každej vědět, jakto, že umíme, co umíme. Já sem třeba furt nepochopil, co je vlastně tvuj job.“

„Mapuju jednotlivý lokality a zjišťuju, co z toho, co kde roste, by se dalo využít a nebylo za tim riziko zamoření.“

Tipař se uchichtl a Sebastian to nemohl přehlédnout. Ale zkusil to přejít a vyptávat se dál, „Takže se tu vyznáš… objevujou se tu někde Čistý?“ Zeptal se Sebastian polohlasem. Jeho společníka otázka překvapila a zatvářil se pobaveně.

„Čistý už přece žádný nejsou.“

„Ani tady v horách?“ Nechtěl se vzdát tak snadno Sebastian.

„To přece musíte mít v těch vašich databázích zmapo­vaný, ne?“ Provrtal ho společník očima. Z jeho pohledu přímo koukalo ,Já vím, kdo jsi. Ale blbost, Sebastian svou lehkou paranoiu zaplašil. Jak by to moh vědět. Nikdo neví, kdo je a jméno Sebastian tu nikde nikdy nepadlo, i papíry má na svůj krycí nick! Tipař nic neví a jenom blafuje.

Sebastian se zasmál, „naše redakce vo tom nic nemá.“

„Najdeš to na jejich serverech, ne?“

Blafuje dobře, proběhlo Sebastianovi hlavou.

„Síť je přece už dávno mimo provoz, nikdo to tam nemůže najít. Ani voni.“

Ale jeho společník si to nenechal vymluvit, „Vypadá to, že s tou šarádou kolem Bey z Miry nemáš nic společnýho, takže poď hrát na férovku. můžem si bejt užitečný. Vy se tam v megapoli přece umíte připojit, nedělej ze mě mamlase.“

Sebastian si připustil dohodu, i když stále váhal, jestli v tom nemůže být bouda. Jenže tenhle špinavý nakalený chlapík na boudu nevypadal, „Ne tak, jak si asi myslíš. Zkoušel jsem to. Hele, úplně kdysi kdysi se to vedlo optikou. Pak se vymejšlely ty fluidní věci a družice, ale když to popadalo byl jakože utrum. Ani my to neumíme najít.“

Tipař měl jasno. „Mam něco, co se ti bude moc líbit. A nebudu chtít prachy, ale protislužbu.“

„Dobře,“ připustil

„Zbytky tý tvý optiky sou zahrabaný v hlíně Pustiny. Jenže já sem tipař, že jo.“

Sebastian musel uznat, že tenhle trhan vybudil jeho zvědavost, „Vede to přes Killan?“

„Blázníš? Je to pár dní cesty.“

„V Pustině?“

Tipař přikývnul.

„Ale tam sou přece Oni. To nejde přežít.“

Tipař pokrčil rameny, „Vidíš. Sem tu a žiju. Musíme se jim vyhnout a nenechat stopy.“

To bylo daleko šílenější než všechno, co si Sebastian uměl představit.