Herní svět

Herní svět

Na přelomu 21. a 22. století došlo v Evropě k velkým pustošivým válkám. Způsobily je anarchistické skupiny, které se pokusily zvrátit dosavadní pozitivní vývoj k šťastné společnosti žijící ve jménu Světla a Míru. Během války zemřela většina obyvatel a rozsáhlá území se změnila v Pustinu. Došlo ke zničení infrastruktury, datových sítí, a teroristické útoky vyřadily i většinu datových úložišť. A vzhledem k tomu, že přestaly fungovat i inženýrské sítě, virtuální prostor prostě zhasl a vzal s sebou do tmy vše, co schraňoval. Ekonomika se propadla až ke dnu a většina průmyslových závodů se ocitla v troskách. Velká část technologií odešla na onen svět s datovými centry a experty, kteří technologie ovládali. Nebo se stala docela jednoduše nedostupnou, protože chyběly kapacity, které by je vyráběly.

Ale nepřátele se podařilo vytěsnit do nehostinných území na severu a na Sibiři, takže, přestože zlo nebylo zcela zažehnáno, byla nastolena určitá rovnováha a i když určité vojenské síly váže udržování bezpečnosti hranice, většina lidí žije v míru.

Stav populace a lidská sídla

Než se podařilo znovu nastolit pořádek, uběhla řada let, zbytečně zemřely desítky milionů lidí a hlavně anarchisté ve svém posledním tažení použili biologické zbraně nového druhu, které přivedly lidstvo na pokraj totální záhuby. Došlo k promoření Země agresívními viry zvanými Perbudakan PBK23, které odolávají každému pokusu o léčbu a co hůř, přenáší se i generacemi, takže dnes jsou jeho nositeli všichni lidé.

Jestli na konci 21. století žilo na zemi asi 20 miliard lidí, dnes je to sotva miliarda, a to kdo ví jestli. Velká města byla vybombardována hned v prvních fázích války a jejich ruiny dnes většinou pohltila pustina. S nimi lidé přišli o většinu výrobních kapacit, datových center, továren, vědeckých pracovišť. A s dalšími chemickými a biologickými zbraněmi odcházely další sloupy civilizace. V současnosti je populace velmi nerovnoměrná – hlavní město je obrovská přelidněná megapole, která chaoticky a genericky vznikla ke konci válečného běsnění na dosud nezamořeném území. Té se říká Centrum nebo Hlavní město. Dnes v ní žije několik milionů lidí a je to svět sám pro sebe. Žije se tam snáz než na venkově, ale je to vykoupené šílenými podmínkami – ať jde o častou kriminalitu, smog, nedostatek světla, občasné problémy se zásobováním potravinami… Ale zase je to nejživotaschopnější zbytek civilizace. Mají tam jakési technické zázemí, jsou tam lékaři, pokoušejí se znovu vybudovat vědecká centra a průmyslové závody a nehrozí tam divocí, protože armáda hranice Centra dobře chrání.

Žádné další velké město zatím nevzniklo. Po zemi jsou roztroušena malá opevněná městečka zvaná hnízda, kde žije pár stovek až pár tisíc obyvatel. Vznikla většinou na místě vojenských základen, v jejich centru bývá bukr obývaný majiteli hnízda – holdery. A pak je tu většinou už venkov. Jsou to po pustině roztroušené opevněné farmy, na kterých žije vždy pár desítek lidí. Je to nejsvobodnější, ale nejvíc hardcor životní styl a zdaleka ne každý na něj má odvahu. Holdeři farem nebývají bohatí, ale lidé k nim většinou mají respekt. Jsou to lidé, kteří přežili obklopeni divokými, a bez kterých by ostatní pomřeli hlady. Farma znamená nějaká pole, velké skleníky, zdroj pitné vody, nějaké kapacity ke zpracování potravin, a smečku ostrých chlápků, co po nocích sedí s reflektory na strážních věží u kulometu a dávají pozor, jestli se farmu nesnaží napadnout divocí.

Killan je malé hnízdo. Leží v hraničních horách a lidé v kraji jsou dost svérázní. Udržují svoje tradice, které jsou v Centru asi považované za barbarské, ale co. Úředníci z Centra nežijí v zalesněných horách na periferii země.

Genové poškození a fazolky

Poté, co se vládě Světla a míru podařilo zkonsolidovat situaci, mohla začít lidem dodávat léky, které virovou nákazu udržují v zapouzdřeném stavu v hloubce buněk tak, že lidi přímo zdravotně neohrožuje. Výroba léků lidově zvaných Fazolka je drahá a proto je vyrábí jen velké státem dotované a řízené farmaceutické podniky. Stát si nemůže dovolit žádný risk a výroba a distribuce Fazolek musí zůstat zachovaná a udržovaná. Fazolky je třeba užívat pravidelně každý den jednu až tři. O jejich distribuci se starají pověření státní úředníci, fazolky jsou podávány ideálně třikrát denně během shromáždění. Pouze ve výjimečných odůvodněných případech je režim distribuce fazolek jiný, aby lidem optimálně umožnil přežít i v situacích, kdy každodenní přítomnost na shromáždění není možná.

Počasí a podnebí

Podnebí je teplejší, ale bohužel sušší. A to hodně. A většina půdy je zatím zamořená a potrvá desítky let, než se to zlepší. Pitná voda je problém v celé zemi. Kvalitní pitná voda je dražší než zlato. Killan je v pohraničních horách, takže tady je trochu snesitelněj, dokonce tu i občas prší, ale čekejme horko.

Potraviny

Nedostatek vody a zemědělské půdy věci neulehčuje. Venkov navíc čelí plenění divokých. Potraviny jsou drahé. Sice nikdo neumírá hlady, ale i v Killanu je specialista, který dohlíží na to, aby lidé měli dostupné potraviny, které jim dají potřebné kalorie, minerály a vitamíny. Někdy to nemá snadné.

Elektronika

No ano, byly doby, kdy se lidé dostali na úroveň, kdy elektronika neměla daleko od magie. Vysokorychlostní sítě, neuronové počítače ukládající informace do syntetických RNA řetězců… ale během války to vzalo za své. Díky státnímu embargu na jakékoli genetické manipulace je jasné, že neuronovým RNA počítačům odzvonilo.  Jejich zpětný vývoj by teď stejně přesahoval možnosti výzkumu. A tak v megapoli pracují na přípravě továrny, kde by se vyráběly pokročilé křemíkové čipy a flash paměti. Snad to bude brzo, ale je jasné, že nějakou dobu to bude drahé, poruchové a nedostatkové zboží. Uchovávají se tedy v provozu muzeální kusy a každý jejich majitel je až paranoidně  opečovává, protože porucha může být snadno fatální.

Informační sítě

Ve velkých centrech, natož v megapolích, se podařilo obnovit optické sítě poničené EMG impulsy. Ale koncová zařízení jsou nedostatková a příšerně drahá, stejně jako sítě ani serverovny mají katastrofálně nízkou kapacitu. Nejsou díly, není energie. A tak přístup k síti zdaleka nemá každý, často se sdílí na některých veřených místech za těžké poplatky odvislé od přenesených dat a samozřejmě na ulici blikají projekční plochy, ze kterých lidé vidí vládou schválené zpravodajství. Ale to platí v centru. V Killanu si o optickém kabelu mohou nechat zdát. Připojení přes satelity pochopitelně skončilo v okamžiku, kdy si bojující strany během války všechny sestřílely z orbitu.

Rádiové spojení není technnicky takový problém, ale jeho zapojení je zakázané. Má to dobrý důvod. Kdesi v pustině jsou ukrytá zatím neobjevená sila, z nichž se tu a tam do noci vynoří fantomové drony, kterým nikdo zatím nedokázal vysvětlit, že válka skončila. Jdou po zdrojích všech zachycených vln a jejich původce nemilosrdně ztrestají bombardováním. Jednou na město dokonce svrhly taktickou jadernou hlavici – a to nikdo nechce. Kde se ty drony berou, se zatím nepodařilo odhalit a jejich likvidace bude pro armádu pěkný oříšek.

Pustina

Většina území je tvořená pustinou. Ve skutečnosti jsou to spíš husté lesy plné degenerovaných stromů i tvorů. Jsou tu celá území zamořená odpadem. Spíš biologickým než chemickým nebo jaderným a většinou souběžně i následky bojů, ale někdy se volně mísí všechny zdroje nebezpečí. Pod zeleným a někdy červenohnědým příkrovem se skrývají trosky měst, potrhané dávné dálnice, popadané mosty, krátery po bombardování – a především miliony min. Přičemž ty oldscholové výbušné patří k těm nejméně nebezpečným. Jsou tu zapomenuté jaderné miny, které nejsou na žádných vojeských mapách, a to v počtu několika tisíc. Mimořádně nebezpečné jsou pulsující červí díry, které byly jako miny programované někdy na konci minulého století. Samozřejmě nikdo neví kde, natož aby uměl najít a deaktivovat jejich řídící ovladače.

Přes pustinu někdy vedou armádou vybudované silnice, ale většinou jsou cesty prostě jen sjízdné průseky, které jsou léty ověřené. A když ne jinak, tak aspoň pásovou technikou. Silnice propojují několik větších měst s Hlavním městem. Kolem každého hnízda je síť opevněných farem. Mezi jednotlivými místy je přitom vždy maximálně den cesty. To má důvod.

V pustině se totiž kromě neživých nástrah vyskutují tvorové, které člověk nechce potkat. Zmutovaná zvířata… ale hlavně zmutovaní lidé – divocí.

Pustina je zkrátka prostor, kterému se člověk s aspoň zbytkem pudu sebezáchovy vyhne.

Energie

Energie je problém. Časem ho vláda vyřeší, ale teď je poměrně nedávno po nejhorším a elektrárny se za válek staly vděčnými cíli. Ano, v Centru elektřinu mají, a to na pár hodin denně v určitém objemu i lidé ve svých bytech. Ale farmy nebo hnízda jako Killan musí být soběstačné. Elektřina se vyrábí nespolehlivými soláry a uchovává v křemíko-kalciových bateriích, které byly řešením nedostatku lithia. Ale i tak, jejich výroba je drahá, jsou nespolehlivé a snesou omezený počet nabíjecích cyklů. A bez nich to kvůli divokým nejde. Spotřeba energie, která je v Centru věcí vaší peněženky, je v Killanu nebo na farmě věcí přežití a pečlivě se hlídá. Spotřebiče musí být zdůvodněné a registrované a správce sleduje stav baterií.

Cenzus

Hra se odehrává v horách při jižní hranici, v kraji, kterému se říká Jižní Vrchovina nebo prostě Jih.

Naše země je vedená moudrou politickou stranou zvanou Cenzus. Je to jediná strana a je to tak správně. Ostatní byly po vítězství Cenzu zrušené, protože jejich činnost nevedla k prospěchu země. Takže stát a Cenzus vlastně tak trochu prorostly. A jsou tu ještě auditoři. Auditorský úřad hlídá čistotu ideologického myšlení – ať už v médiích nebo v myšlení lidí. Auditorům podléhá policie, resp. všechny její složky. Ale většinou není třeba jejího zásahu, auditorský úřad pracuje přesně a spolehlivě.

Na západě je dlouhý pás pobřeží, ale protože moře je zdrojem zamoření a jde o mrtvou a nebezpečnou oblast, většina pobřeží je tvořena pustinou skrývající nekonečné brownfieldy. Jednou z výjimek je odlehlý kraj zvaný Pomoří.

Na severu je povstalecké území někdy zvané Siberie. Nepřítel. Armáda se snaží nastolit tam pořádek, ale zdá se, že nepřítel disponuje kapacitou, která nedovoluje rychlé vyřešení tohoto problému.

Cizí země

Ze zpravodajství můžete mít pocit, že žádné nejsou, ale pravda je jiná. Všichni ví, že na západě je jakási ostrovní federace a na jihu také žijí lidé. Jejich stát se jmenuje Jižní Aliance. Naše země s nimi už nevede válku, ale vztahy jsou chladné až mrazivé. Někteří dobrodruzi získali koncesi na obou stranách hranice a přes pohraniční regiony zprostředkovávají obchod, ale je to práce pro dobrodruhy. Do zpráv také občas uniknou zprávy o tom, že se povedlo stabilizovat hranici s nepřítelem na severu, ale podrobné věci podléhají armádnímu embragu a konečně, proč do toho šťourat, každý má dost vlastních starostí.

Sekta Čistých

Během 22. století všechno zkomplikovala sekta Čistých. Šlo o blouznivce, kteří začali experimentovat s mutacemi vlastní DNA tak, aby se stali odolnými vůči virům Perbudakan PBK23. Přestože Čistí po nějaké době, kdy přestali užívat Fazolku, umírali na následky nákazy virem Perbudakan PBK23, vytvořili propagandistickou lež, že znají opravdovou léčbu. Dokázali poblouznit mnoho lidí a došlo k dalším násilnostem, bojům a vládě dalo práci situaci vrátit k nějakému pořádku. Poslední ohniska povstání byla zničena během let 2229-2244. A s nimi zmizeli i příslušníci sekty Čistých. Bohužel legenda o nich zůstala. Ale nebyla to nejhorší.

Divocí

Genetické pokusy Čistých měly neplánovaný vedlejší a neblahý účinek. Z laboratoří unikli produkty genetické syntézy – zdánlivě lidé, ale s odlišným genomem. Nový živočišný druh. Takzvaní Divocí. Krutí tvorové pěstující kanibalismus žijící ve směčkách v Pustině. Těžko říct, jak tam dokáží přežít. Jsou to pololidé, zmutované agresivní kreatury, které útočí výhradně v noci. Kvůli nim je velmi náročné už tak těžké cestování, cestuje se pouze za dne, od statku ke statku, od hostince k hostinci. Ale naštěstí jsou alergičtí na světlo.

Divocí byli vytvořeni před necelými sto lety v tajných podzemních laboratořích nedaleko Killanu. V laboratoři se přes státní zákaz snažili uměle zpětně vytvořit lidi s bezchybným genetickým kódem. Ale celý vývoj zhavaroval a mimo laboratoř se dostala početná populace divokých. Zdánlivě lidí, ale s natolik odlišným genomem, že už tvoří vlastní živočišný druh. S lidmi mají společný hlavně vzhled, jinak jde spíše o poměrně chytré (řekněme na úrovni primátů) krvalačné šelmy. Mají velmi rychlý reprodukční cyklus a  během pár desítek let zamořili celou pustinu. Nikdo dnes neumí odhadnout, kolik jich je. Pesimisté říkají, že možná až stovky tisíc. Při rychlosti, kterou se množí by to během krátké doby mohlo představovat velké ohrožení i pro větší města.

V severních krajích jich prý zatím ještě není tolik, ale tady v horách kolem Killanu se to divokými jen hemží. Bezpečnostní síly zatím nebyly schopné je zcela eliminovat, protože Pustina představuje rozsáhlá území a Divocí se v něm výborně orientují. Žijí pravděpodobně v zemních norách, které spojují i do rozsáhlých komplexů. Jejich zrak je vlivem mutací a stylu života dokonale navyklý na tmu. I v naprosté tmě vidí stejně dobře, jako lidé ve dne. Naštěstí je to vyvážené tím, že světlo jim působí bolest. Proto Divocí ze svých úkrytů vylézají výhradně za tmy a za tmy se vracejí. V Centru samozřejmě znají tak vyprávění o nich, protože megapole jsou dobře chráněné, ale farmáři na venkově vědí své. Farmy, které to přežily, se změnily v opevněná místa obehnaná zdmi a ostnatými dráty na které v noci trvale svítí reflektory. Takže každá farma, každé hnízdo, velmi pečlivě hlídají kapacitu baterií, aby dokázali osvítit celý okruh kolem zdí.

Ani ten největší blázen by si netroufl cestovat za tmy (kromě Převaděčů – Kyborgů), protože to s jistotou znamená napadení divokými. A noční napadení kupecké kolony znamená skoro jistě smrt.

Život na venkově není nic snadného, ale přitom je důležité zajistit dostatek potravin. Ano, až se země trochu zkonsoliduje, vláda si jistě poradí i s divokými. Půjde to ruku v ruce s rekultivací pustiny. Ale kdoví, jak dlouho to potrvá. Optimisté říkají desítky let, pesimisté staletí.

Kyborgové

Arnáda disponuje zvláštními silami. Jsou to kyborgové – Převaděči. Upravení lidé. Kdysi jeden z vůdců klanu založil školu pro převaděče. Tvrdil, že se dá převaděčství naučit. Tihle mladí lidé muži i ženy absolvují speciální vycvik a posléze fyzickou úpravu. Také nemusí brát fazolky tak často, vydrží bez nich déle než ostatní. Převaděči získávají schopnost vidět ve tmě a jsou fyzicky mimořádně zdatní. Žádný člověk se neodváží si to jen tak rozdat v boji s Převaděčem a z Převaděčů mají oprávněný respekt i divocí. Zlé jazyky tvrdí, že jsou tihle lidé geneticky upravení, ale to je propaganda. Genetické úpravy jsou přísně zakázány a Censem pronásledovány, takže to není možné. Kyborgové jsou perfektně vycvičení a naprosto oddaní svému řádu.

Převaděči podléhají jen Nejjasnějšímu Obnoviteli a přijímají rozkazy jen od něj a svých vlastních nadřízených. Je veliká prestiž, když je mladý muž nebo žena vybráno do převaděčské školy. Zároveň je ale velké nebezpečí, že výcvik nepřežije. Že se navždy odcizí své rodině je více než jasné. Převaděči nemají rodinu, jejich rodina jsou ostatní Převaděči.

Výběr mladých lidí do převaděčského výcviku dělají sami Převaděči, kteří si tak vychovávají své nástupce. Pro každého dospělého převaděče je velká čest, když se jim podaří najít svého nástupce, které dokáže výcvik absolvovat a stávají se z nich nerozluční spojenci. Pouto mezi převaděči je silnější než k jejich původním rodinám. Zároveň jsou Převaděči neplodní, výcvik jim po úpravě na kyborga znemožní se rozmnožovat. Ke kyboržské úpravě s musí rozhodnout sami, nikdo je k tomu nesmí nutit. Neznemožní jim ovšem lásku jako takovou nebo milostný akt. I když jsou citově spíš vlažní. Ve hře máme dvojici kyborgů, kteří si přišli vybrat další učně. Oba požívají velké autority. Kborgové mají hlavní cíl a to chránit cesty a cestující karavany. Nejsou primárně stvořeni pro útok. Nechtějí bojovat porti jiným lidem, i když toto pravidlo musí občas porušit.

Genetické zdraví obyvatel

Legendy vyprávějí, že existují lidé nadaní jakousi mimořádnou schopností vnímat různá nebezpečí, vyhýbat se nebezpečným cestám, najít v Pustině pitnou vodu a podobně. Legendy takovým lidem říkají Vidoucí. Ale tyto legendy se nikdy nepotvrdily a žádní Vidoucí ve skutečnosti nikdy neexistovali, šlo jen o propagandu šířenou nepřáteli Světla a míru.

Většina lidí má ve skutečnosti genofond spíš hodně poškozený a virová nákaza zapouzdřená v těle není jediné, co lidi trápí. Mnohem horší je obecně poškozená plodnost. Mít děti je obrovská deviza, hodně lidí děti mít nemůže, protože jejich genofond je poškozený příliš. Po zemi je síť státních výzkumných zařízení, kde genofond testují a každý pár může zjistit, jestli je kompatibilní, jestli spolu mohou mít děti, jejichž genetická mutace nepřekročí kritickou mez. Ale testy jsou drahé a nemůže si je dovolit zdaleka každý. Takže většina párů to prostě zkusí a nějak to dopadne. První vítězství je, když žena se svým partnerem může otěhotnět, druhé, když se jim narodí dítě, které v mezích reality lze prohlásit za zdravé, tedy schopné žít jako všichni ostatní.

Existence Převaděčů – kyborgů – je tak často diskutované téma. Stávají se jimi ti nejlepší. Je jich zapotřebí k cestování a boji s Divokými, a koneckonců i s nepřítelem daleko na hranicích. Ale současně se připravují o svou plodnost. A ztráta lidí, kteří mohou mít děti, je bolestná. Být kyborgem jako žena, která je plodná je velké dilema jak pro společnost tak pro tu samotnou ženu.

Město Killan a začátek hry

Ocitáme se v menším hnízdě, které leží na důležité silnici. Ta vede přes rozsáhlou a velmi nebezpečnou pustinu. Z nejbližšího velkého města na severu je to sem dobře týden, a dalších deset dnů je to do nejbližšího velkého města na jihu. Na silnici leží i několik menších městeček a fortů, a kolem města je i několik opevněných statků. Ale přece jen jde jen o menší opevněné zastávky sloužící k bezpečnému přenocování, a Killan je sice malé, ale dobře opevnění hnízdo – a tedy civilizace.

Do Killanu se sjeli šéfové několika klanů, kteří ovládají zdejší oblast k radostné události, kterých už tu dlouho moc nebylo a proto se všichni těší: Dojde k mocenskému propojení dvou důležitých klanů v oblasti a mladý pán Roger si bude brát dceru hlavy sousedního klanu – Beu z Miry. Bude s tím spojena řada rituálů, veselí, povinností, a to vše stojí za to být při tom.

Zároveň se zde odehraje přechodový rituál, který se koná jednou za pár let, takzvaná Cesta Dospělosti. Je to docela nebezpečná zkouška, kdy jsou mladí lidé vylsáni za šírání do nedalekého bunkru, odkud mají přinést trofej. V tu dobu už vylézají divocí a adepti dospělosti se musí ubránit. Cestu by měli absolvovat všichni ve věku 18 až 20 let. Nedá se z toho vykecat, vyplatit ani vymluvit. Buď jsi v Killanu dospělý, nebo nadosmrti děcko.

Pojďte se pro začátek začíst a vydat se na Cestu do Killanu >>

Koho potkáme v Killanu?

kasty v roce 2262